Výchova psů - potrestat a nebo odměnit?
Výchova psů - potrestat a nebo odměnit?
Úterý, 22. únor 2011
Tresty a trestání jsou v poslední době velmi diskutované téma. Podívejme se, jak se dají řešit psí problémy bez trestů, jen nápravou vztahu a komunikace.
Za svou praxi se skoro tisícovkou často i velmi problémových psů a jejich majitelů, které jsem měl na výchovu nebo na výcvik, jsem nepotřeboval používat tresty mimo několika málo případů. Takřka vždy stačilo napravit buď vztah ve smečce nebo naučit psa správnému chování či řešení té které situace pro znovuvytvoření harmonického vztahu.
Naopak tresty ke mně přivedly spoustu "problémových" psů, kteří díky trestání a trestům měli problémy a získali špatné návyky, ač to byli původně (a potom zase) mazlíci. A to ani raději moc nemluvím o tom, jak moc měli díky trestům a špatné vzájemné komunikaci většinou velmi narušený vztah s tím svým člověkem.
Výcvik psů aneb Jak se učí pes
Nejprve kousíček teorie: Jak se pes učí? Pes se učí pomocí asociací, tedy tím, že si spojuje různé činnosti (pohyb, aktivity a podobně) se zvuky a pokyny. Posilování a zeslabování těchto asociací (tedy spojováním "něčeho s něčím") se dosahuje pomocí emocí - pokud bude něco odměněno příjemným prožitkem, posílí to toto spojení. A pokud něco (nějaké chování) potvrzováno nebude anebo bude spojováno s negativním prožitkem, bude se spojení zeslabovat.
Špatné na trestání je hlavně to, že pokud psovi majitel "dopřeje" negativní prožitek, velmi těžko má možnost ovlivnit to, s čím si negativní emoci pes přesně spojí. Ale určitě si dříve nebo později nepříjemný zážitek spojí s přítomností majitele, a podle citlivosti dříve nebo později bude pro svého psa tím člověkem, v jehož přítomnosti se necítí dobře a je ve stresu. Také si tento negativní pocit pes může spojit s prostředím (místo výcviku), s činností (výcvik, zábava) či například s vodítkem či obojkem (pak vzniká tzv. vodítková agresivita). Také se často stává, že si pes negativní pocit spojí s konkrétním povelem. A najednou pes nedělá přivolání, protože se bojí přijít, odmítá si lehnout, protože při tom prožil něco hrozného. O důvěře se tady také nedá mluvit, určitě se také trestáním (= vytvářením nepříjemných pocitů) naruší velmi zásadně či zmizí docela - samotný princip trestu (a také zločinu a viny) je pro psí myšlení něco nepochopitelného. Tresty zcela určitě také zvyšují agresivitu u psů - pokud se tak chová někdo kdo je jim nejblíže, proč by to mělo být špatné chování vůči ostatním psům a někdy i lidem? Vždyť ani nic jiného neznají. Strach z potrestání také snižuje motivaci pracovat, někdy až do té míry, že pes cvičí pomalu a s nechutí.
Jak může neodborný výcvik psů ublížit
Také občas řeším problémy se psy, kteří jen díky manipulaci při výcviku (sedni tlakem na zadek, lehni podražením předních tlapek) nesnáší dotek lidské ruky, dokonce se od vlastního člověka nenechají pohladit. A vždy je mi z toho smutno, zejména proto, že tato "manuální" manipulace je zbytečná. Všeho, co chci aby pes udělal, se dá dosáhnout poměrně snadno tím, že budu se psem správně komunikovat, že mu správně "řeknu" co chci a co nechci, aby dělal, vše bez doteku rukou či čímkoli jiným. A samozřejmě mu to správně potvrdím.
Moje zkušenost říká, že pokud jsem schopen psovi správně říct, co má či nemá dělat, stačí to zopakovat 1 - 4x a mělo by dojít ke změně chování. Pokud se tak nestane, dělám to špatně a je potřeba přehodnotit přístup. Pokud někdo chodí rok na cvičák či do psí školy a pes neumí ani přivolání, vyhodil rok času a množství peněz zbytečně.
Díky naučení správné komunikace mezi psem a člověkem se mi a mému týmu daří pomáhat stovkám nejen problémových psů, ale i začátečníkům dávat správný základ do života tím, že je naučíme, jak předcházet nejen problémům se závadným chováním. Základem našich kurzů je naučit majitele, jak se mají správně chovat tak, aby si se svým psem vytvořili ten správný vztah, kdy jim jejich pes bude stoprocentně důvěřovat, kdy je bude brát jako přirozenou autoritu. A to všechno zábavnou formou tak, aby si užili nejen majitelé, ale i jejich pejsci, proto se moje škola jmenuje „Škola pracovní a zábavné kynologie“. Nezbytnou součástí každé práce musí být i zábava a součástí každé zábavy je i práce (proto také děláme i „Zábavné a zážitkové víkendy“, i tam je jejich součástí komunikace a výchova).
Mám vždycky velkou radost, když vidím, jak jsme pomohli někomu s jeho problémy, když něčí "agresivní" pes poprvé v jeho životě klidně sedí mezi ostatními psy bez toho, že by šílel a zuřil z jejich přítomnosti. A mezi moje nejpříjemnější chvíle patří ty, kdy si pes vzal třeba poprvé piškot, protože roky před tím, než k nám poprvé přijeli si nikdy nic takového nevzal - a bylo to právě stresem při výcviku či výchově díky trestům, někdy i malým trestům - ruční manipulaci při výcviku či špatnému tónu hlasu.
Individuální výcvik psů
Výchova či výcvik pomocí trestů jsou obvykle nějakou formou "standardní" či "prefabrikované" metodiky - co fungovalo na jednom psovi, to bude fungovat na všech. Trest může někdy pomoci, vždy ale více či méně uškodí. Bohužel tyto metodiky často nerespektují individuality psů, často je vytvořil někdo s pracovním plemenem, odolným proti špatnému chování. Každý pes je jiný, každý má jiné zkušenosti, každý má jinou kombinaci vlastností, jiný temperament a je jiná osobnost. A tedy se musí k nim takto individuálně přistupovat.
Jak tedy řešit problémy jinak než trestáním? Proberme si typické případy, kdy různí "zkušení výcvikáři" radí používat tresty a trestání, místo aby správně našli a pojmenovali příčinu problému a navrhli vhodné řešení. Vybral jsem pár příkladů a nástin jejich řešení:
- Pes obtěžuje - štěkáním, vyskakováním, vnucováním věcí, vynucováním pozornosti, ničení věcí a podobně - toto chování si často vytvořili majitelé u svých psů nevědomky sami, obvykle tím, že pejskovi nevědomky pozitivně potvrzovali tyto projevy (a všichni psi jsou chytří a všímaví a učí se rychle). Obtěžování je řešitelné poměrně snadno, stačí změna přístupu majitele a pes pochopí, že žádoucí chování je jiné. Tedy namísto trestání psa mu nabídneme a ukážeme a pozitivně potvrdíme žádoucí chování pro danou situaci. Pes pak bude s radostí dělat něco jiného, třeba vás při příchodu bude vítat vsedě a nikoli olizováním obličeje a tlapkami na vašich ramenou. Častým příkladem je také obtěžující štěkot, kterým se pes dožaduje pozornosti, což se mu obvykle podaří. „Pšššt, tichunko, neštěkej, tichoučko...“ to jsou nejčastější „pochvaly“, kterými majitelé psům potvrzují že dělají správnou věc, obvykle ještě příjemným a mazlivým hlasem.
- Agresivita - důvody agresivity je vždy potřeba správně určit a pojmenovat příčinu, co pomůže na jeden typ agrese (např. agresi ze strachu, která je nejčastější), to by na jiný typ agrese (např. dominanční rituály, které někdy jako agrese vypadají) mohlo problém zhoršit a naopak. Tedy řešení agresivity je správně pojmenovat a řešit příčinu, samotná agresivita pak následně zeslábne a zmizí.
- Agrese na vodítku - pokud jde o agresivitu pouze a výhradně na vodítku, potom byla zcela určitě vytvořena nesprávným používáním vodítka k trestům, obvykle nevědomky. Tady jsou tresty opravdu nevhodné, problém zhoršují. Proto v naší psí škole jsou zakázány škrtící a ostnaté obojky, pokud někdo není schopen naučit cvičit se psy bez nich, neměl by se výcvikem psů zabývat. Ostatně "ostnáče" jsou už i zákonem zakázány, proč asi? A "škrťáky" velmi zpomalují komunikaci mezi psem a člověkem pomocí vodítka, takže místo zlepšení zhorší ovladatelnost psa. Než vytáhnu dalších několik cm obojku, uplyne nějaká doba, kombinace obojek + vodítko propruží a tím zpomalí akci a následně i reakci. Zbytečnost bolesti a možnost trvalého poškození zdraví psa je zřejmá. A když slyším, jak nějaký cvičák či psí škola vyžaduje škrťák už i u půlročního štěněte, nerozumím tomu. Nechápu, proč by někdo měl na takové místo se svým nejlepším přítelem chodit, když mu tam místo pomoci a radosti budou ubližovat?
- Strach - na strach jsme letos nově udělali speciální kurz, protože podle našich zkušeností často majitelé strach významně posilují špatnou komunikací místo toho, aby se chovali tak, aby strach snižovali. Málokdo například ví, že příkaz "neboj se!" vnímají psi jako povel "začni se bát!", protože jim ho jejich majitelé spojili právě s velmi nepříjemnými situacemi.
- Znečišťování - močení, kálení - je takřka vždy z nepochopení psích pravidel, a dá se tento problém obvykle odstranit velmi snadno, obvykle za pár dní, pokud není někde zásadní problém, například pomočování ze strachu. Pro psy je normální neznečišťovat si domov a obvykle budou čistotní ne proto, že jim budeme máčet čumáček v loužičce a mlátit je novinami či hadrem (!) nebo na ně výhrůžně řvát, ale spíše i přesto se naučí čistotnosti.
- Neposlušnost - nejčastějšími příčinami jsou obvykle kombinace neznalosti požadovaného cviku, malá motivace a strach z výsledku cviku, někdy také špatná či psa matoucí komunikace majitele směrem ke psovi. Řešením je samozřejmě nejprve rozeznat pravou příčinu a tu postupně napravit. Anebo začít znovu a správně, nejprve napravit vztah a motivaci, a potom rychle dohnat to zameškané, protože motivovaný pes cvičí rychle a rychle se učí nové cviky.
- Pes je při výcviku či aktivitě příliš pomalý a nepřesný - rychlost cvičení a jakékoli aktivity je závislá na dostatečné pozitivní motivace psa, na psí chuti cvičit. Můj novofundlanďan byl rozhodčím na zkouškách označen za nejrychleji cvičícího novofundlanďana, kterého rozhodčí v životě viděl, a beru to jako vysoké ocenění pozitivní motivace. Kvalitní motivace pomocí správné komunikace je potřeba zejména pro plemena, která nejsou typicky určena pro výcvik, a u pracovních plemen dokáže motivace divy. Například se nám podařilo udělat z brazilské fily vodního záchranáře, skáče z lodi a nosí záchranný kruh k tonoucímu.
- Ignorace majitele - a vy byste neignorovali někoho, kdo s vámi mluví čínsky, a ještě vás u toho trestá za to, že mu nerozumíte? Ignorace mívá různé příčiny, často strach z přivolání, někdy také nezájem o majitele díky narušenému vztahu a někdy to může být nějaká špatná zkušenost. Nápravu jsme zvládli u všech případů, byť bylo řešení někdy pomalé, trvalo i několik týdnů či měsíců. Někteříteriéři, bíglové nebo kokři byli v tomto opravdu oříškem, ale i ty jsme postupně zvládli.
- Přeskokové chování - "pes se chová zcela nepochopitelně" je často důsledkem nepochopení toho, co po pejskovi majitel žádá a pes na to reaguje tím, že po svém nechá "vyvětrat" vysokou hladinu stresu. Často je toto chování projevem dvou proti sobě jdoucích povelů či potřeb, které v psovi vystupňují stres. Typické je to například pro ohaře a podobná plemena - začnou bezhlavě bezcílně běhat, jiná plemena zase začnou čuchat a čuchat a jiná třeba něco devastovat.
- Přivolání - se nám podařilo u všech psů zvládnout bez stopovačky a bez trestů, často jen změnou chování majitele psa. Přivolání budujeme postupně budováním zdravého vztahu psa a člověka, pak může být spolehlivé i v náročných situacích.
- Divokost - bývá často původní příčinou zbytečné agresivity, když pes projeví divokost, spousta "výcvikářů" to na cvičáku ohodnotí jako agresivního psa a zakážou mu volný pohyb. Tím se z původně "jenom" divokého psa díky jak strachu majitelů, tak i nedostatku sociálních kontaktů s jinými psy stane postrach okolí.
- Útěky, lovení a utíkání - by se dalo rozdělit na více příčin, tak jak k nám majitelé s pejsky jezdí na naše „Antilovecké a protiútěkové víkendy,“ kdy naprostá většina z nich má jenom problém s přivoláním, často mají špatně vytvořený vztah se svým psem a pak je náprava snadná.
Výchova štěněte a výcvik psů
Správné komunikaci a vytváření zdravého vztahu se psem učíme nejen“ na „Kurzech pro štěňata či pro začátečníky,“ ale zejména na „Kurzech pro problémové psy a dalších výcvikových a výchovných víkendech. Začátečníky na víkendových kurzech učíme i dalším znalostem, jako jak si správně vybrat cvičák či veterináře či jak se nenechat zmást reklamou na krmivo.
A jestli to děláme dobře? Začal jsem profesionálně dělat tyto kurzy v roce 2009, kdy jsme měli za rok 251 účastníků a v roce 2010 jich bylo už 648. Jezdí k nám účastníci všech věkových kategorií (od 18 do 72 let) opakovaně a z celé republiky a někdy i ze Slovenska a Polska nejčastěji proto, že jsme pomohli jejich přátelům či známým, proto, že se u nás cítili dobře, že u nás nenadáváme nikomu jen proto, že zatím neumí se svým psem zacházet. Přece se to přijel naučit a je potřeba to podpořit. A asi nejvíc mne překvapil jeden veterinář s ridgebackem, který na otázku, proč přijel, mi odpověděl: "Byla u vás jedna moje klientka a po jednom víkendu se její neposlušný pes, kterého nemohla v ordinaci zvládnout, změnil na poslušného. Tak jsme se s naším divokým psem přijeli podívat, jak že to děláte."